may the bridges I burn light the way.

Středa v 22:12 | R. |  x.
poslední dobou nemám náladu se čímkoliv zabývat. a o čemkoliv psát. děje se toho kolem mě tolik, že se mi celkem úspěšně daří zapomínat na věci, co si pamatovat nechci. a neřešit, nemyslet. můj stav je až příliš komplikovanej.

nikdy jsem asi v téhle fázi nebyla. tolik hořká, tak zatuhlá a plná zloby. vždycky to byla spíš bolest, smutek a bezmoc, než cokoliv jinýho. a pak se někde objevila síla a já ji ucítila v rukou, jak se napíná, jak roste spolu se vztekem. a nenávidět je skoro stejný jako milovat. udává to váš směr, všechno se točí, pořád ty stejný tváře, jakási intimita, se kterou věnujete každou myšlenku té stejné vzpomínce pohřbené hluboko ve vás. cítím všechno iracionální ve mně, jak to vře. sama sebou ve chvilkách střízlivosti pohrdám, protože tahle urvanost je tolik zbytečná... ale většinu času mě to drží celkem pevně. nemám sílu ani chuť se vymanit. líbí se mi pocit neomylnosti. aspoň na tu chvilku.

když mluvím, leje se ze mě jed. s takovou silou, že to nedokážu zastavit ani zmírnit. litry svinstva, až se mi obrací vnitřnosti, všechno to zuřivě valí hrdlem ven. vím, že je to ta chvíle, kdy se mám probrat. myslím na všechno to zlý. na tisíce přečtenejch slov, na pekla vznikající z tohohle pocitu, že máte neomylnou pravdu, že jste našli lék na bolest. že jste jedinej, kdo chápe, kterým směrem se všechno točí.

chci zpátky světlo. odvahu cítit, žít, bolet i kvést. chci zase umět milovat.

chci vám přát všechno nejlepší. všem. bez rozdílu. chci zapomenout a odpustit, nechat spadnout tu tíhu, nechat ji odplout daleko pryč v proudech slz a úlevy. nenosit ji kolem kolem krku. chci klid. lásku. chci to všechno už nechat být.

možná je potřeba křičet na správný lidi. ve správný chvíle. víc nechat všechno plynout, nebát se toho a všechny okna otevřít dokořán. možná víc plakat a křičet a víc lidem říkat o jizvách, co na vás zanechávaj. možná o něco míň řešit následky a přesto... co to vyřeší? když půjdu a budu řvát, když ukážu slzy a všechno, co to na mně zanechalo? neponesu to dál? a co když ano? co když jen způsobím další tsunami?

hrozně dlouho už ti chci říct, že jsi mi strašně ublížil. ne svým odchodem, ale tím, co se dělo po něm. protože jsem tě milovala, protože jsem ti říkala všechno, co se v mým světě dělo, každou maličkost, všechny myšlenky a pocity, dávala jsem ti i to, co jsi zrovna nechtěl, protože říct to tobě bylo stejně přirozený jako dýchat. milovala jsem tě tak sobecky, jak to jen šlo. poprvé v životě jsem si s tebou připadala fakt šťastná, byl jsi pro mě doma. když jsme spolu poprvý spali v tomhle bytě, poprvé snad za milion let jsem měla pocit, že můžu dýchat, že věci zapadají zpátky na svoje místo. a kdybys mi řekl, ať se s tebou zvednu a jedu na druhej konec světa, šla bych. kdyby ses mi podíval do očí a řekl, že když skočím, budu lítat, věřila bych ti to. myslela jsem, že se na tebe nikdy nezvládnu zlobit. a pak se to nějak stalo a já to věděla, cítila jsem to ve vzduchu, ale pořád... nějak jsem doufala, že to přejde. sama bych nikdy neodešla. pamatuju si, jak jsem ti koupila to tričko, co jsem ti dala ten den, co jsme se rozešli, a doufala jsem, že budeš mít radost. že budeš naštvanej, že jsme ho koupila a že pochopíš, že na tebe myslím. i když jsi pryč, i když celý dny mlčíš. a přesto to tolik nebolelo, když jsi odešel. věděla jsem, že je to pro tebe dobrý a uvědomila jsem si, že tě možná miluju doopravdy. ne jen pro sebe, ne proto, co mi dáváš. že možná záleží i na něčem víc, že ve mně ještě nějaká láska zbyla a že si ji zasloužíš, i když teď jdeš pryč. ulevilo se mi, že budeme oba šťastnější, postupem času. jenže ty jsi zmizel. nikdy jsi neřekl, jak se máš. nikdy jsi tam už nebyl, už nebylo komu říct to, na co se nikdo neptá. pořád se to děje. objevuješ se mi v hlavě při některejch slovech a chci se vrátit a říct ti o tom, proč jsem si vzpomněla. že to bylo tolik krásný, že to mýmu žití dalo smysl, že jsem díky tobě neumřela vší tou bolestí. chci ti říct, jak moc se děsím, jak moc se zlobím, jak moc jsem na tebe naštvaná za to, že mě ani nepozdravíš, protože mám pořád ještě strach. jestli je ti fajn. jestli nepracuješ příliš, jestli se necítíš sám, jestli tě netrápí věci, co tě trápily několikrát do týdne a který jsme řešili po tmě v autě celý hodiny. pořád jsem na ty věci nezapomněla, pořád tam jsou, pořád se občas budím s tím pocitem, že na hrudníku mi leží závaží. a miluju tě. sobecky i jinak. a všechno to, co se stalo, bylo nejspíš milionkrát horší, než tohle, ale přesto nedokážu překousnout, že ses rozhodl radši zapomenout, že mě znáš, že jsem něco znamenala, že jsme spolu něco zažili. nejvíc na tom bolí, že už tě ani milovat nemůžu, že se mi tohle všechno tak moc hnusí. nikdy bych to do tebe neřekla. ale odpouštím ti to. už se nechci zlobit, nechci ten hnus pořád nosit v sobě a denně se ptát, co se stalo. doufám, že jsi šťastnej. přeju ti všechno dobrý, každou maličkost, co si přeješ, výhledy ze všech hor světa, krásný domy a spoustu práce, která tě naplní. jednou ti to třeba i vážně všechno řeknu. napíšu, pošlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | Středa v 22:41 | Reagovat

To je důležité zjištění. Když miluješ, je vše předem odpuštěno. :)

2 MOE MOE | E-mail | Web | Čtvrtek v 10:03 | Reagovat

Láska je vrtkavá potvora. Osobně mám dobré zkušenosti se vztekem, pokud se udrží pod kontrolou je jako palivo, motivace. Zaplňuje prázdno a dává sílu.

3 Mánička Mánička | E-mail | Web | Čtvrtek v 11:34 | Reagovat

Velmi dobře

4 realistkadneska realistkadneska | Čtvrtek v 12:25 | Reagovat

Vztek, strach, úzkost, nenávist, zoufalství, beznaděj...a tisíce dalších slov, která mají v tuto chvíli opodstatněné místo v tvé hlavě, srdci...ale ty se s tím musíš poprat...a bohužel sama. ČAS ...CHCE TO ČAS ...JE TO FRÁZE,ALE JE TO TAK. DRŽÍM PALCE.

5 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | Čtvrtek v 21:10 | Reagovat

Hodně smutný a dojemný slova..Moc ti přeju aby opravdu ten čas pomohl to zvládnout a věř, že to tak mělo být a na jeho místo přijde někdo jiný kdo tě bude taky opravdu a upřímně milovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama