trembling.

27. září 2018 v 18:42 | R. |  x.
nevím, jestli jsem si toho na sebe vzala tolik, že se moje tělo rozhodlo jasně mi říct, že mám brzdit, nebo jestli jsem prostě jen promrzla u koní. každopádně, už dlouho jsem se necítila takhle hnusně nachlazená a nemocná. úplně jsem zapomněla, jak otravný a vyčerpávající to je. takže jsem se rozhodla konečně poslechnout a zůstat doma. spát, pít čaj a nemyslet.

v podstatě na blog nepíšu z jednoho prostýho důvodu - není o čem. všude kolem mě je samozřejmě spousta vjemů i lidí, děje se hrozně moc věcí, ale většina z nich je jaksi rutinní. všechno je teď jen o seminářích, knížkách, pojmech, historii a pak taky o práci, časový vytíženosti a často únavě. a občas se cítím děsně sama, hrozně potřebuju někoho, kdo by se mnou vlezl do postele a jen mě celou noc objímal. ale pokaždé, když už to je na dosah - a že není težký, toho dosáhnout - najednou se mi ta představa hnusí. z nějakýho důvodu mám pořád pocit, že se tím vzdávám.

všechno je teď vlastně o budoucnosti. což je u mě zvláštní, nejsem člověk, co o tomhle zrovna přemýšlí. ale teď asi ani nemám na výběr, prostě musím teď udělat maximum pro to, co bude. co chci, aby bylo. douho jsem cítila docela velkou nejistotu, ale poslední měsíc už moc pochybností nemám. věci a pojmy získávaj tvar. a konečně vím proč to dělám, alespoň trochu. je to pro mě důležitý.

zároveň je to často dost na nic. chybí mi spánek, chybí mi i jakási jistota. nebo představa, co bude dál, když všechno selže.

asi budu dneska krátká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama