a moment you'll never remember.

21. července 2018 v 23:51 | R. |  x.
tušila jsem, že zkloubit práci a cokoliv dalšího bude fuška, ale musím uznat, že tohle je doslova na plnej úvazek. denně vstávat před šestou a končit o půl paté a hlavně - celej ten čas strávit s dětma - je prostě strašně vyčerpávající, ať se snažím koukat se na to co nejpozitivněj jak chci.

na druhou stranu, jsem za to vlastně fakt vděčná. nemám čas přemýšlet ani se užírat, nemám ani chvilku na to se zastavit a sebe samotné se zeptat, jak se vlastně cítím. i když moje pocity občas řvou děsně nahlas a nepřehluší je ani děti. když jsem v pondělí vstala, byla jsem docela nervózní, co přijde, ale celkem rychle jsem se otrkala. s dětma je to občas snadný - stačí si vzpomenout, co fungovalo na mě, co mi přišlo hloupý a myslet trochu po jejich. i když dělám chyby... přirozeně. jsou věci, co prostě neumím. nebo nevím. nedokážu odhadnout, kdy je něco normální a kdy je to nebezpečný, tak nějak logicky mám strach, když je vidím viset hlavou dolů na nějakým kusu provazu, ale jak se zdá, je to úplně v pořádku a není se čeho bát. snažím se myslet na všechny ty věci, co jsme brali ve škole. slyším se říkat blbosti jako: "nedělej to, spadneš." ale je to těžký, protože nechci, nechci, aby někdo padal. a stejně se to děje, utírám slzičky, foukám odřený lokty a jsem vyděšená z toho, jak je to automatický. sevřete ty ručičky v náruči, obejmete je a jsou jako obrovský plyšáci.

je mi dobře, když to dělám. když mi někdo leží na klíně nebo plete na hlavě podivný copy, vypráví napůl vymyšlený příběhy a nechá se nachytat na maličkostech. ve spoustě momentů jsou moje vzpomínky tak silný, že se s těma jejich, co teprve vznikaj, začnou proplítat, vrátí se ty pocity a otázky a s nima naděje a plány. a musíte se smát, i když nechcete nebo bolíte, můžete si hrát a měnit pravidla. můžete dělat, že všechno na světě je možný a že i ostatní dokážou pojmenovat mraky ve vaší hlavě. neexistujou hloupý otázky ani bariéry.

ale domů jsem se stejně vracela šíleně unavená. a pak ještě šla cvičit, plánovala oslavu narozenin pro G. a cestu do Švédska - příští týden touhle dobou už budeme v Hamburku. a já si teprve dneska šla založit kartu, abych si nemusela vyměňovat prachy... a chtělo se mi křičet, že žádnou kartu nechci, že chci navždycky tu máminu a svolení ke každýmu kroku. se slečnou, co tam pracovala, jsme se shodli, že dospělost je fakt nuda.

nevím, kde jsem na to vzala energii, ale včera jsem ještě večer šla s holkama tancovat. minulej víkend jsem po tom strašně prahla a musela jsem to mít, za každou cenu. a tak jsem se trochu opila, smála se a šňupala tabák bankovkama, poprvé v životě, mimochodem. a taky jsme tancovali. do dvou do rána. a po dlouhé době mi to přišlo snadný a fajn. dokud po mě nevyjížděl nějakej kluk, nechtěl moje číslo a já... ani nevím, proč se to celý děje. nechávám ten kruh, aby se točil, číslo poslušně dávám a najednou mě to už nebaví. chci domů. chci zpátky do postele, k někomu, koho znám. ležet v pyžamu nebo nahá, mluvit bez přemýšlení, usnout vedle sebe a už se nemuset loučit.

myslím, že se pro to zas umím trochu nadchnout. všechno to randění, chození ven a poznávání novejch lidí, příležitostný polibky a bezbolestný lži. ale takhle o půl třetí ráno, opřená o garáž s cigaretou v ruce a cizím klukem, kterej se mě snaží zaujmout... jsem jen znuděná a unavená. nezajímá mě jestli je vtipnej, nemůže se mnou pohnout, že mi zrovna sáhl na zadek nebo že se pokouší mě rozesmát. ani to, že když to vidí, trochu to v něm nejspíš hrkne a jeho tón se mění. nemluvím, nemyslím. chci jen domů. a nevím, kde to je.

stalo se toho tolik. a přitom vůbec nic. nějak se z toho dneska nemůžu vypsat, pořád bych mluvila a mluvila a nemá to konec. ale potřebuju spát. a zítra zase žít. bojovat se slzama a věcma, který snad ani nemám odvahu napsat. ne dneska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 22. července 2018 v 10:56 | Reagovat

člověk dostal všecko a ještě víc, a přesto je děsivé, jak ta představa byla jinačí, což? :)

2 stuprum stuprum | Web | 22. července 2018 v 14:33 | Reagovat

Usínej nahá a vzbudíš se očištěná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama