this hunger for self destruction.

23. srpna 2017 v 23:46 | R. |  x.
nevím, jestli to víte... jakože spíš ne, lidi, co četli tenhle blog ze začátku jsou dávno fuč... každopádně, budu mít narozeniny. tentokrát docela důležitý narozeniny... a moji rodiče se kvůli tomu cítí nejspíš určitým způsobem provinile.

pár dní zpátky jsem dostala dva nový páry bot a nový brýle. no, chtěla jsem řidičák. dávala jsem to dost hlasitě najevo, ale, no, mám smůlu. takže nejspíš budu zahrnuta vším možným, aby mi to vynahradili. ne, že bych se zlobila. spíš mě štve i má vlastní povrchnost.


nemám ráda narozeniny. falešný přání, stupidní dárky... tentokrát je tomu navíc přikládanej úplně nesmyslnej význam. unavuje mě to.

co jsem se vrátila z hor, nepiju. už je to šest dní. a beru zase prášky. zase se začínám cítit líp, dýchá se mi snadněj. nepít je pro mě dost stresující. hrála jsem si na tý hranici mezi nečím, co je v pořádku, a co je alkoholismus. jsem zvyklá všude pít pivo, před spaním si dát skleničku... nebo spíš půl lahve. a moc se nad tím nepozastavovat. teď mi dělá trochu problém spát. a je to přesně to, co nechci. nechci si s tímhle zahrávat. potřebuju v září být dost silná a odpočinutá, ne se ještě dva měsíce léčit z kocoviny a post-alkoholevejch stavů. takže vím, že je to dobrý rozhodnutí... jen to vědomí celou situaci nijak zvlášť neusnadňuje.

včera jsem poprvé vyrazila večer někam ven s tím, že nebudu vůbec nic pít. i když jsem až do včerejška dokonce vydržela nekouřit, koupila jsem si na to krábu, abych měla... no, aspoň něco. kupodivu všichni byli ochotní se mnou zůstat střízliví, dali jsme si venku jídlo a pak jsme si šli sednout do čajovny, kde jsme se dvě a půl hodiny váleli, děsně se smáli, hráli slovní fotbal - a bylo to skvělý. bez alkoholu i bez lehkejch drog.

vídám se teď se jakubem. teda, viděli jsme se dvakrát tenhle týden, v pondělí i v úterý.

jsem z toho zmatená. nechci ho. říkala jsem si, že mu možná něco dlužím. třeba nějaký vysvětlení, prázdnej sex. jsem teď zmatená i z toho, co chci, a co ne. říkala jsem si, že si to odbydem v posteli a půjdem si každej po svým, ale vypadá to, že to není to, co z toho zatím vyplývá.

teď mě chce znovu vidět a já si připadám pod tlakem. spolu s práškama se svět zase otočil vzhůru nohama a jakejkoliv fyzickej kontakt mě spíš znechucuje, než vzrušuje.

mám pocit, jako bych se vnitřně od techhle všech věcí potřebovala odprostit. nepít, nechovat se jako děvka...

hlavně si potřebuju srovnat všechny ty hormony v hlavě, znovu zjistit, kdo pod tímhle vším jsem.

jsem nervózní a nemůžu spát. každou noc sama sobě našeptávám, že lepší by bylo se vzdát. vypít litry vína. prolít krev. zůstat v posteli až do večera a nejíst. sníst všechno, co najdu. zvracet. všechen ten humus... tolik chci a nemůžu ho ani pojmenovat. nenacházím slova.

když je vám dobře, vždycky stojíte před tím rizikem, že přijde propad. a vaše snaha, váš každodenní boj, to všechno bude k ničemu. když je vám dobře, vlastně si jen přejete, aby vám zase bylo zle, protože v tom pekle je i kus bezpečí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KAY KAY | Web | 24. srpna 2017 v 13:55 | Reagovat

na narodeniny mám rovnaký názor, príde mi egoistické oslavovať samú seba...

2 sentimentálna. sentimentálna. | Web | 24. srpna 2017 v 19:40 | Reagovat

nech ti  to nepitie vydrží čo najdlhšie! ja som sa v poslednej dobe začala zahrávať s ľahkými drogami, ale cítim sa fajn a zatiaľ nemám pocit, že by som to preháňala a moja vôľa je dosť silná, čo sa tohto týka, ako som zistila za posledné roky.

3 stuprum stuprum | Web | 31. srpna 2017 v 13:19 | Reagovat

V tvém věku něco jako alkoholismus neexistuje, takže pij, co to dá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama