sound of your voice puts the pain in reverse.

28. července 2017 v 18:38 | R. |  the diary of a fucked up girl.

občas čím delší dobu někoho milujete, tím míň záleží na okolnostech. dostávám se až do apatie. piju víno a teču snad všema způsobama, jakýma to jde. miluju a už nechci.

jo, předem se omlouvám za překlepy. mám strašně dlouhý nehty, už potřebuju udělat nový, ale psát chci teď, ne až v pondělí. věřili byste, že v pondělí bude léto už v polovině?

po tom, co jsme byli v tom kině, si zase píšem. nebo jsme si psali, nějakou dobu... já ani nevím. posílali si nahý fotky. v úterý jsem konečně dala výpověď v call centru, kde jsem pracovala někdy od půlky června. a kryštof na mě čekal na nádraží. měla jsem víno a strašnou radost, že ho vidím. takovou tu naivní, krásnou, svobodnou radost, co funguje stejně jako první sklenička bílýho.

dívali jsme se na soudkyni barbaru, já pila víno a objímala ho. objímám tak i jiný. nohy propletený, ruce na těch nohou, na zadku, na bocích, kudrliny na mým hrudníku. hladí holý stehna. láska, víno, intimita. někdy snad lepší a důležitější než ten pitomej sex.

zaklapl notebook, ruka v mejch vlasech. polibky, prsty pod tričkem. láska. tolik citů. rozmrzaj pod každým tím dotekem. nahota. potápí mě do všech těch čistě fyzickejch pocitů, je na něm tak dobře vidět, že ho ta hra baví. zná mě. ví, co dělat, ví, co chci. milujem se.

je to jako výbuch. jsou to slzy, třes, je to jeho spokojenej úsměv, když mě sleduje. celý se to dá tak snadno poskládat, vzpomínka je tak strašně silná. a jak mě otáčí na břicho, cítím pod sebou mokrý prostěradlo. a můžu se jen smát... nevím, jak to udělal. slzy nepřestávaj týct... a roztýkám se celá.

ležíme pak asi patnáct minut, nehybně. pořád brečím. strašně bolím, ale je snadný se skrz to usmívat. ještě na chvilku je můj, objímá mě, je skutečnej. když se na něj otáčím, směju se i přes ty slzy a všechno je fajn, i když poznám, jak je zmatenej. ještě ho líbám ve dveřích, než odejde. dlouho a pomalu.

vysadila jsem prášky. hodně spím, hodně piju, hodně kouřím. celá jsem tak nějak... hodně. jsem hodně šťastná a hodně plná bolesti. bolest vychází ven, přirozeně jako už dlouho ne. i teď, i za střízliva. chci se smát, chci tančit a chci šukat. chci jeho, chci ho mezi stehnama, chci ho polykat, chci ho dýchat, chci cítit jeho pot na břiše a jeho jazyk na stehnech.

tolik ho potřebuju. tolik potřebuju zapomenout. vždyť já nikdy nikoho tolik nemilovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. července 2017 v 12:02 | Reagovat

Moc ti přeji ať ti to s Kryštofem vydrží!!!

2 stuprum stuprum | Web | 10. srpna 2017 v 16:55 | Reagovat

Nemá jí to vydržet, nemůže jí to vydržet. Tynhlencty nejmladší lásky musí mít krátké trvání.

Nebuď hodně, ta dlažba vede do pekla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama