we'll always be together.

22. června 2017 v 21:36 | R. |  the diary of a fucked up girl.
nikomu jsem neřekla, že jsme spolu spali. spávali. trávili večery. a tak teď tady ležím, sama, a nemám komu psát, jak moc sama jsem. někdy jsou věci pryč skoro ze dne na den, jako kdyby nikdy nebyly. jako kdyby znovu byl srpen rok zpátky a já slyšela jen to nekonečný ticho. bez snahy cokoliv vysvětlit.

tentokrát ani není co.

denně na něj myslim. nevím proč. nevím, odkud to přichází. ale je to tady. ráno, celej den, kdykoliv někdo jede na motorce. ráno ho vyhlížím. a po večerech piju čaj a píšu o něm články. povídám si o tom, jak budeme mít děti. a psa. a ten skvělej život. jak se pro mě vrátí, jak mě miluje. myslim na jeho dopisy a slova a dny, kdy jsem něco znamenala. a cítím hořkost, protože kdo by ji necítil?

ne smutek. ne bolest. ne vztek. ne strach. ne opuštění. jen hořkost. hořkost, se kterou víte, že stejně milovat nepřestanete, odpustíte, utěšíte, obejmete. hořkost nad tím, jak jste pohrdali vším, s čím nejdřív přišel a nad tím, jak jste si během pár měsíců zvykli na fakt, že budete půl roku sama doma čekat a modlit se, aby se vám vrátil domů. v tý zasraný maskáčový bundě. kalhotách. hnusnejch botech. smířila jsem se s tím, že na něj budu den co den čekat. zas a znova.

nejsem si jistá, jestli jsem někdy milovala. jestli miluju jeho. ale asi bych pro něj šla do pekla a zase zpátky.

ale nepíšem si. nevídáme se. nemluvíme. nesdílíme. neexistujem.

mám pocit, že se mi vyhejbá.

ale necítím smutek. ani bolest. ani vztek, ani strach. necítím se sama a nehledám ho ve svejch peřinách. nečekám už vůbec nic. jen... jen jsi mohl víc bojovat. alespoň za naše přítelství, o který jsi prý tolik stál. za ty rána. ty rána mě udržovaly v pohybu.

není to žádná tragédie. nic se vlastně nezměnilo...

zpětně si uvědomuju, že loni touhle dobou jsme se poznali. před rokem to celý začalo, bez pozvání si mi vlezl do života. a teď chceš nejspíš prostě odejít, jako kdyby se nic nestalo, jako kdybys nejspíš nebyl nejlepší a zároveň nejhorší chlap, jakýho jsem poznala. jako kdybys mi celou tu dobu nedával pocit, že mám svoji cenu, pozornost, čas... chci to dál. chci ti dál psát až dokud neusnu. bavit se celý hodiny o ničem. hádat se.

nejhorší na tom je, že jsme se fakt pohádali. úplně zbytečně, o ničem. byla jsem opilá, vzteklá, znuděná. měl si přijít pro ten stan, co mi půjčoval. a nakonec to zrušil. a já se prostě chovala opile, otravně. a z toho všeho jsem mu vyčetla všechno možný, ani nevím, jestli opodstatněně. nějak se mě to ani nedotklo. nenasral mě. nerozbrečel. nic.

včera jsem mu ten stan dala mezi dveřma a ani jsme si nic neřekli.

trochu bych chtěla znovu sedět na zadnim sedadle auto, líbat se a neřešit vůbec nic, jen to, že teď jsme spolu. a zítra budem spolu. a na ničem jiným nesejde.

připadám si hrozně. ani nepotřebuju zpátky ty extra věci. líbat se, řešit sračky, šukat. chci s ním jen mluvit. vědět, co je novýho, jak se mu řídí, co škola, kde pracuje. chci mu jen občas říct, že jsem v pohodě, i když je to lež. chci ho jen občas vidět kouřit. pít. chodit. mluvit. být.

a štve mě, že tohle málo je stejně tak troufale moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 22. června 2017 v 22:03 | Reagovat

Krásně napsané.. zažila jsem něco dost podobného a do teď se cítím strašně, když si vzpomenu.. ano.. nejde o líbání a ty další věci.. jde o přátelství, o to trávit čas spolu a klidně nic neříkat.. stačí jen ta přítomnost.. proč už nemůžeme být spolu.. ano.. tak málo a zároveň tak moc

2 GVKB GVKB | E-mail | Web | 23. června 2017 v 7:12 | Reagovat

:-)Aktuální články:-)
Každý cituje slova moudrých lidí, a nikdo necituje slova hlupáků    Dnes v 6:06
Pod povrchem všeho je napětí    Včera v 20:32
Genocida eliminuje zaostalost    Včera v 20:07
Ano, vše je jenom o tom jak si to u nás uděláme    Včera v 5:29
Ubožáci vytvářejí ubohá pravidla    Včera v 1:29
Proč je hodnota u všeho relativní?    Středa v 19:10
Stvořitelem člověka je genocida    Středa v 17:06
Kurvítka eliminují vše co je zde zkurvené    Středa v 16:05
Milion milionářů ovládá celou civilizaci    Středa v 14:44
Profesionální počítač připravený pro rok 2018    Středa v 12:02
Erotické myšlenky plné orgasmů    Středa v 10:10
Ano, já jsem centrální mozek lidstva    Středa v 7:33
Globální pekelný egoismus    Úterý v 19:11
Politici svými chybami způsobují zde blbou náladu    Úterý v 7:48
Proč je ten druhý neznaboh a jinověrec?    Pondělí v 9:26
Jak optimálně nakupovat digitální přístroje co jsou na baterie?    Pondělí v 7:57
Potřebujeme někoho kdo nás ve světě proslaví    Pondělí v 6:44
Ano, jsi jenom dočasný inteligentní hologram    Pondělí v 5:37
Neopírej se o psychické berličky ubožáku    Neděle v 16:28
Bída v EU je následkem amatérismu u elity    Neděle v 13:59

:-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  :-?  :-x  :-P  :-|  ???  :D  [:tired:]  O_O

3 Barbora Barbora | Web | 23. června 2017 v 11:35 | Reagovat

Ten způsob jakým píšeš je zvláštní, ale v dobrém smyslu zvláštní. Mám pocit, že je to napsáno se směsicí pocitů, které z toho textu přímo srší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama