bitter? better?

30. června 2017 v 22:05 | R. |  the diary of a fucked up girl.
dneska jsem poprvé oficiálně pracovala v call centru. nejspíš vrchol mýho zoufalství, vidina bonusů a trocha doufání, že to přece jen umím se slovy. těžko říct, jestli to tak po dnešku ještě cítím... ale měla jsem první prodej. a kdybych směla, povyprávím vám o trvalých následcích úrazu a jak se vyplácí, ale... díky bohu nesmím.

je mi naprosto jasný, že tou prací 90% lidí pohrdá. paradoxně, mně to bylo vždycky jedno. to, že mi někdo něco nabízí a vnucuje, že plýtvá mým časem, že na mě chce jen vydělat. takže jsem neměla problém jít a zkusit to dělat. a dneska, po prvních čtyřech hodinách na lince a jednom úspěšným prodeji, toho nelituju. je to nová zkušenost. zkušenost, která mě možná naučí mluvit víc v klidu, víc přemýšlet o svým projevu, nenechat se rozhodit argumentama, který jsou evidentně stejně stupidní, jako ty moje. je zvláštní umět najednou vyvrátit něco, co mi přišlo jako definitivní pravda. zdá se, že všechno je jen relativní.

každopádně, a to je hlavní, následující dva měsíce to budu jen já a moje práce. práce, kam si to přijdu oddělat, odsedět, odstát a odkecat, a až skončím, budu mít pokoj. celej zbytek dne jen pro sebe. žádný učení. žádný stresy nad tím, co musím ještě dodělat doma, co jsem nepochopila, nestihla, neudělala správně. přijdu domů, hodím si nohy nahoru a nebudu muset nic.

jo a dneska jsem si jen tak odbarvila konečky na blond. teď abych si zkrátila vlasy, protože je mám jako slámu (což ale není moc změna). kupodivu to ale není žádná hrůza.

celý je to zvláštní. všechno je to zpátky. úzkost. nechuť. nevolnost. strach. nervozita tak velká, že dneska se mi třásl hlas. a vím, že je to proto, že teď hodně piju a kašlu na léky a nemám dostatek spánku. vím, že není v pohodě to, že je pátek a je to první den v týdnu, kdy jsem střízlivá. vím, že není v pohodě si místo prášků nalít víno. jen teď nějak... najednou se necítím dobře a nemám motivaci. jednu chvíli jsem se cítila tak skvěle a všechno vypadalo tak dobře, a najednou je to prostě pryč. a já nevím, proč bych to všechno měla dělat, proč bych se měla snažit, teď, když vím, že na ničem z toho nezáleží. nic mi nepřijde doopravdy důležitý. ráno nemám nejmenší důvod vylízt z postele.

nechci, aby mi tolik chyběl. nechci doufat, že mi napíše, že řekne, že mě chce vidět. chci jen jezdit autem a poslouchat fall out boy a nic neřešit, o nic se nestarat.

všechno mě to tolik děsí. pracovat, podepisovat smlouvy, vědět co znamená progresivní plnění. řešit byt, jídlo, výplaty, kolik krabiček cigaret si můžu a nemůžu dovolit a jak je to vlastně nezdravý. ustavičně se snažit o ten zdravej životní styl, o únik od chlastu a zhoubnejch lidí, pozérů, co z běžnejch věcí dělaj svinstvo. žrát veganský ovesný kaše, tofu a do posilovny chodit třikrát tejdně. bejt štíhlá, mít svaly, bejt krásná, namalovaná, ale jen tak, aby se o tom dalo spekulovat.

myslím, že kdybych nebyla tak líná, byla bych skvělej pozér. není to tak těžký. občas něco hnusnýho namaluješ, tak, aby to bylo hodně depresivní. fotky musej bejt rozmazaný, vybledlý. hadry vytahaný, nejlíp ze sekáče, k tomu lakýrky, retro brýle a long. nebo třeba kšiltofku a fialovo zelenou větrovku ve velikost xxl. ponožky nike a černý vansky. kouřit balený cigarety, pít stáčený víno, poslouchat německej rap a vzpomínat, jak super bylo, kdž arctic monkeys nebyli mainstream. somrovat, pít od cizích lidí bez zeptání, číst si uprostřed kroužku lidí nebo všechno přirovnávat k anime, který jste viděli jen vy a váš stejně hustej kámoš.

je to svět, do kterýho chcete i nechcete patřit.

nemyslím to špatně. respektuju to. ale je to jen uniforma jako všechny ostatní. nepotřebujete to, abyste mohli hulit a vysedávat v parku a udržovat si hladinku.

a jsem moc líná hledat v sekáči něco, co nevypadá jako sto let starej hadr na nádobí.

to mi připomíná, už jsem vydělala deset tisíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. července 2017 v 3:03 | Reagovat

Vždycky jsem měl o tobě jen to nejhezčí mínění. Ale tenhle definitivní popis událostí mě utvrzuje v přesvědčení, že skončíš jako já v pořádně černé díře, odkud vede cesta jen na onen svět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama