all the dreams... they leave such a bitter taste.

5. června 2017 v 16:50 | R. |  the diary of a fucked up girl.
kde se aktuálně nacházím? to je... no, dost dobrá otázka. jedna z těch, na který nerada odpovídám. vždycky mi to připomene moji vlastní debilitu. možná v té stejné posteli s dvěma jinejma chlapama s rozestupem dvou dní... možná.

v pátek jsem jela za A. a dalšíma holkama ze základky. zatímco ony se spolu nikdy bavit nepřestaly, já tam přebejvám. nevím, jak se to stane, že se najdete sedět v obýváku, kde jste kdysi měli sex s klukem, co zrovna v tu chvíli sedí naproti vám, s jeho sestrou přímo vedle vás a dalšíma pěti lidma, co o tom nemají ani tušení. aspoň že tak. naštěstí jsem nebyla úplně střízlivá, takže přejít to nebyl takovej problém.


v jedenáct jsem dorazila domů. a šla se napít s kryštofem. ani nevím, proč si tyhle věci dělám. dlouho jsme si vydrželi jenom povídat, dokud jsem nezačala brečet a on mě utěšovat. samozřejmě to skončilo líbáním. ve dvě ráno jsem mu odemykala dvěře a táhla si ho do postele. a ani jsme spolu nespali... chtěla jsem jenom... mít ho vedle sebe, když spím. držet se ho, být v jeho teple, mít pocit, že některý věci ještě nejsou pryč. řekli jsme si, jak se milujem. jak spolu strašně chcem žít, za pár let. řekl mi, že se mnou chce mít děti a dům a zahradu a o víkendech grilovat.

tyhle věci jsou tak moc zmatený. jak vůbec můžete někoho tak milovat? a přitom s ním nedokázat bejt?

popravdě se cítím bezpečně. tak nějak jsem pochopila, že ani skrz to všechno ho nemůžu ztratit. možná proto to vůbec nebolí. nikdy jsem se nesmířila s tím, že by jednou mohl bejt definitivně pryč.

je to šílený, ale nejvíc se nemůžu vyrovnat s tím, že ho nebudu mít v posteli. a co hůř, že ho tam třeba bude mít nějaká jiná. nejradši bych se kvůli tomu poprala.

teda, ne že bych měla co vyčítat. spím s L.... dneska si pro mě přijede. tak nějak nevím, co mu říct a co ne. L. je poslední dobou zvláštní. nejsem si jistá reakcí, která by mohla přijít. i když úplně nemám důvod mu lhát... možná... možná bych se mu mohla i vybrečet. možná, že zrovna on by to mohl pochopit víc, než kdokoliv jinej. nevím. celá ta situace je na hovno. a nevím, kam dál.

asi to na mě dolehlo. jinak si to neumím vysvětlit. dneska jsem zase prospala celej den, šílená nevolnost. nevnímám deprese jako dřív. zmizela potřeba se litovat a zabývat se tím hnusem. ale občas už to přeroste ve fyzický problémy a z těch se nedokážu vytáhnout jinak, než spánkem, tichem, klidem. hrozně se snažím fungovat, cvičit, dobře jíst, být sociální... hrozně se snažím, ale pořád padám na hubu. a ne že bych teď byla nějak v háji. jen nevím, jak si tenhle stav vysvětlit. a nevím, jak zabránit, aby se tyhle věci děly.

i'm lonely and i'm tired
and i'm missing you again.

nechci ho chtít vedle sebe. nechci ho potřebovat. jestli chceš bejt můj kamarád, spi se mnou v jedné posteli, drž mě kolem pasu, dýchej mi do vlasů a škrábej mě vousama. tahle část tebe mi chybí víc, než cokoliv kdykoliv předtím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama