not a single one.

3. května 2017 v 21:42 | R. |  the diary of a fucked up girl.
chvilka pro sebe? no, docela ironie.

vracím se sem vždycky ráda. čím zmatenější a ztracenější jsem, tím častěji. teď jsem asi trochu z obojího, ale čas se sem vracet nemám. nemám čas se pořádně zastavovat, nadechovat se, přehnaně myslet. chtěla bych, ale nějak to... nejde.

chvilky pro sebe, co jsem měla během posledního týdne, jsem prospala. prospala bych nejradši všechno, už zase. na jednu stranu jsem v dost věcech poměrně produktivní, na druhou stranu je tady ta stará dobrá únava, nekonečnej oceán, její těžký, nepředvídatelný vlny. složitý rána, vyčerpávající odpoledne, zoufalý večery. už od dneška od sedmi chci jít zpátky do postele, zavrtat se do peřin, nechat se obejmout dekou, zavřít oči, vypnout, nic nemuset. ne nutně spát. jen si užívat ten pocit, že je tma, ticho, klid. a bolest zad, kolen, kotníků a duše je pryč. jen já a déšť bubnující do oken.

trochu idealizuju.

je to trochu ta depresivní únava. ta, co není přirozená, protože upřímně řečeno... nemůžu mít logicky takovej výdej. celý úterý jen sedím ve škole, ani moc nevnímám, nic náročnýho. pak se dívám na seriály a piju víno. a únava je nepopsatelná, pohlcující, žere všechno okolo, včetně vůle se učit, cvičit nebo se jen jít najíst. usínám před šestou, budíky bez přemýšlení vypínám a vstávám až ráno... hladová jako vlk, s včerejším líčením ještě na obličeji.

hodně pracuju. asi ne tolik, aby se dalo říct, že je to hodně. ale pro mě je to šílený. pořád s lidma. pořád s lidma, co očekávaj ochotu, dobrou náladu, úsměv. občas mám chuť na ně křičet, když se neusmějou zpátky. když se jich na něco zeptám, oni nejasně odpoví a pak dělají, že za nedorozumění můžu já.

pořád přemýšlím, kde vzít energii. na jednu stranu máte přítele a každá chvilka s ním je jako když se připojíte na elektrickej proud, najednou jste tak živý a všechno jde... na druhou nemůžete vysávat něčí energii napořád. není to zdravý. ne pro něj. a ne pro mě.

snažím se ji hledat jinde. v zdravým jídle, pohybu. snažím se, ale pít víno a dát si ranní cígo je rychlejší... daleko rychlejší.

baví mě vařit. připravovat jídlo. přemýšlet o něm. v únosné míře, bez kalorií, bez nutnosti se bát. vážím si teď zeleninu a ovoce... ne kvůli ubírání, ale naopak. snažím se sníst alespoň 600 gramů ovoce a zeleniny denně, protože by se to prý mělo. pít vodu a když ne vodu, tak čaj. chci dělat zeleninový polívky, ty hladce krémový, zelený a hustý. ale nikdo to nejí, protože... no, protože je to zelený a hustý.

trochu nezvládám školu. už jen dva měsíce. a bude chvilku klid. chvilka pro sebe, na pár dní, třeba i týdnů. čas pracovat, točit se v koloběhu peněz, sraček co nepotřebujem, umělejch nehtů, kabelek, hadrů, make upu, žrádla a permanentek do fitka, díky kterejm se pak můžem koupat v hnusný chlorovaný vodě plný kvasinkový infeknce.

chtěla jsem jen říct... teď si jich fakt vážím. těchhle chvilek pro sebe. času, kdy nedělám nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smartly smartly | Web | 5. května 2017 v 15:50 | Reagovat

Chlapec prvýkrát prišiel do posilky. Videl všetkých borcov naokolo, tak si rovno naložíl 50kg na latku. Skúsil to trikrát, vždy sa domov vrátil zničený ako kôň, a svaly nikde. Tak to nechal tak s názorom, že posilka nikdy nebola pre neho. V horšom prípade to nenechal, ale to násilím tlačil ďalej, až kým si neprivodil zranenie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama