be real.

28. května 2017 v 21:37 | R. |  the diary of a fucked up girl.

není to tak dávno, co se mě jeden profesor zeptal, jestli je něco, co vůbec zvládám. a myslím, že to byla docela dobrá otázka. zvládám práci. zvládám svůj psychickej stav. zvládám rozchod. zvládám cvičit. nezvládám... školu, minulost, budoucnost, samotu, zodpovědnost a dospělost. možná... možná ani nechci.

jsem v pohodě. relativně. nebrečela jsem. neublížila si. nedržím hladovky, nepřežírám se. zbytek mě asi není tolik morální.

dvakrát jsem spala s L.

je to podivný. včera mi sám napsal, že přijede. chytil se mě jako záchrannýho lana, za boky, za zadek, drtil mě opřenou o auto, ještě jsem ho nestihla ani pozdravit. čekala jsem všechno. agresivní sex. myslím, že jsem... tak nějak zvyklá. od něj mě to vždycky uklidňovalo. nula něhy, zbrklost, moje jasná role. a včera jsem z ní vypadla.

ležel mi mezi nahejma stehnama, na břiše. líbal mě, hladil boky. pořád jsem čekala, že se odtáhne, ale nějak to nepřicházelo. musela jsem něco říct, nešlo mi dělat, že tohle je pro nás dva normální.

a on se posadil, líbal mi lýtka a kolena a jen tak, s úsměvem řekl: "vždyť tohle jsi vždycky chtěla."

jenže už nechci. už nechci být malá naivní holka. nechci čekat, že mě bude mít rád, že budu něco víc, že se to změní v něco víc než sex. máme se rádi, no dobře. ale tím to hasne. znovu do toho padat nebudu, za žádnou cenu.

Kryštof se neozval. je ticho. nečekám. trochu doufám. ve vyznání, důvod dost velkej, abych se mohla vrátit, odpustit, milovat. ale tak velký důvody už nejsou. a já mu nechci čelit, nechci aby se mi o něm zdálo. nechci o něm mluvit, pořád ho mít v hlavě jako součást plánu do budoucna. přejde to. i tahle hořkost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama