savage.

4. ledna 2017 v 12:44 | R. |  the diary of a fucked up girl.
pořád jsem si říkala, že ten první letošní článek by mohl být alespoň něčím trochu speciální, ale nemám teď moc energii se do něčeho takovýho pouštět. po týdnu volna se teď vrátit do školy je... no, náročná věc.

začnu asi tak nějak popořadě. tenhle rok pro mě začal překvapivě hezky. volal mi kuba a opilí jsme si přáli do novýho roku. druhýho jsme se potom potřetí viděli a já... já nevím. nevím teď vůbec nic. a už mě nebaví bejt vyděšená a pod tlakem a čekat a nechávat samu sebe v cizích rukou. možná to tuhle změnu přístupu prostě chtělo, možná je to chyba, možná si zase natluču a možná se o něco krásnýho okrádám, ale... jo, neprožívám to. neprožívám skoro nic.

nevím, jestli jsou ze mě doma už tak zoufalí a chtěj mi nějak udělat radost, nebo je jim to teď už jedno. každopádně, jakub k nám muže chodit a zavírat se se mnou na čytři hodiny v pokoji. máma v tenhle úspěch asi doufá víc než já. možná bych měla projevit větší nadšení.

nic nezavrhuju. jen se mi nechce zbytečně procházet dalším zklamáním. mám na to právo, ne?

navíc - kryštof.

vím, že jsem blbá. vím, že on je to poslední co potřebuju. vím, že tohle nikdy nevyjde. vím, že po dvou selháních to třetí musí zákonitě zase přijít. jenže vědění je na nic. mám ho ráda. nemiluju. ale nejspíš by stačilo, aby řekl, a já přiklušu a udělám cokoliv, abych ho udržela pohromadě nebo s ním mohla na chvilku jen tak mluvit. skoro měsíc už jsem ho neviděla. a skoro měsíc si píšem. poslední týden každej den, klidně několik hodin v kuse. a já... strašně moc chci, abych ho mohla vidět. obejmout. říct mu, jakej je kretén a opíjet ho, dokud se mu nerozváže jazyk. stokrát říct, jak mu všechno na světě odpustím, dostat z něj co tak zlýho se stalo, sto let mu šeptat, že ho nikomu nedám.

znáte to, když si celou dobu myslíte, že víte přesně, co od života chcete? a najednou sedíte a jednoho kluka milujete, druhýho šukáte, třetí miluje vás a čtvrtej je nejspíš vším, co vám chybí ke štěstí a... nemůžete se rozhodnout, co je pro vás správný? a čeho z toho se vlastně dokážete vzdát? a komu ublížit, abyste se zachránili?

proto nejspíš udělám divnou věc a prostě si pár předsevzetí dám... nah.

takže, přestanu spát s L. - a to jako úplně. žádnej sex na akcích, žádný líbání se přes bar, žádný svádění všeho na alkohol a žádný ubrečený psaní. a udělám všechno pro to, aby to s kubou třeba vyšlo. ne na sílu. prostě to nechám vyplynout a užiju si všechno hezký jak to jen půjde. a pro kryštofa tam vždycky budu. jako kamarádka. protože to se dělá, ne? pro lidi, který jsou pro vás speciální?

co když se vlastně taky bojím se vázat? a pak jsou ti dva, ke kterým bych se přivázala nebo pro ně klidně skákala do hořících baráků a pořád dokola ztrácela hlavu. nemůžu bejt aspoň o trochu menší kráva?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 4. ledna 2017 v 13:03 | Reagovat

to já mám předsevzetí čistit si zuby 2x denně :D
jinak držím palečky, aby ti to vyšlo :-)

2 Karin Karin | Web | 6. ledna 2017 v 0:26 | Reagovat

Je zajímavý číst myšlenky někoho, kdo vnímá věci zcela jinak než já. Přeju ti, aby sis v těch klucích udělala co nejdříve jasno :) :D

3 greenie greenie | Web | 24. ledna 2017 v 8:29 | Reagovat

Komu ublížit? Hlavně nebuď jako já,  já dycky nejradši ubližuju sama sobě, jenže po nějaké době se to stejně všechno "provali" a nesmutnim jen já,  ale většinou tak minimálně 2lidi kolem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama