no hope, no harm.

6. ledna 2017 v 17:00 | R. |  the diary of a fucked up girl.
docela mě překvapilo, když jsem dostala možnost se zachovat... takhle dospěle. co se L. týče. bylo to tak den po tom, co jsem o něm psala, když se mi sám ozval. psal mi, že má zkouškový a tak nemá moc času, ale teď má pár volnejch dnů. a že čeká, až ho budu zase potřebovat.

tyhle věci už mě nejspíš jenom rozesmívaj. nevím. potřebovala jsem ho tolikrát. potřebuju ho svým způsobem pořád. cítila jsem se s ním tak, jak s nikdy s nikým jiným. a strašně ráda bych se k tomu pocitu vrátila. ale on se neptal, jestli nepotřebuju jeho pozornost, jeho ochranu, jeho lásku, jeho oporu nebo prostě jen přítomnost. ptal se, jestli ho nepotřebuju ve svý posteli.

svým způsobem bylo děsně uspokojující mu konečně říct ne... a cítit to tak. jedinej jeho projev něhy byl, že mi napsal, že mě nechce vidět brečet. jenže jeho důvody jsou nejspíš čistě sobecký.

ve středu jsem byla po x měsících čekání na fyzioterapii. nevím, do jaké míry jsem o tom mluvila nebo nemluvila, ale už někdy od října strašně často trpím nevolností... s tím, že těhotná nejsem a žádný jiný vysvětlení není tak jaksi dostatečný. takže jsem si říkala, že by to třeba mohlo být od páteře, protože záda mě bolej už delší dobu dost často v nich pociťuju tlak.

úplně jsem nečekala postup, kterej nastal. doktorka na mě byla šíleně příkrá, což na moji lehkou fóbii z lidí a komunikace s nimi nebylo úplně to pravý ořechový, neustále mi připomínala, že se jí mám dívat do očí a neodpustila si otázku, proč se jí tak bojím. možná proto, že je na mě moc rychlá? možná proto, že se budu muset vysvlíct a uvidí moje jizvy? možná proto, že se prostě bojím všech?

řekla mi, že je na mně vidět, že jsem nešťastná a že bych měla zvážit změnu psychiatra. že neví, na co čekám. a že moje problémy jsou jednoznačně zakořeněný právě tady. bolelo to a měla pravdu. a moje máma jí ten způsob, kterým mi to řekla, nemůže odpustit. já jsem naštvaná jen a jen na sebe.

potom mi prohlížela záda, zbavila mě asi čtyř bloků a napsala mi rehabilitace. což bylo všechno děsně fajn, dokud jsem včera nepřišla domů, záda mě nezačaly děsně bolet, nerozjela se mi šílená migréna a až do dneška je mi snad stokrát hůř než kdykoliv předtím... a v podstatě nevím, co dělat, jestli je to normální nebo to znamená, že je něco blbě a jestli to přejde samo, nebo tomu budu muset pomoct. a jsem nasraná, protože jsem prošvihla boží přednášku a místo večerního opíjení se budu sedět doma.

včera jsem s jakubem jela ráno. přemýšlela jsem, jak rychle by se dalo znovu zvyknout na ranní polibky. na držení za ruce. povídala jsem mu o chemii a šli jsme koupit krabičák, kterej jsem potřebovala do laborek. za celou dobu jsme se ani jednou nelíbali a když jsme se měli rozloučit přišlo mi to hrozně líto. připadám si pořád dokola jako malá holka, kdykoliv stojím před někým stojím na špičkách a žadoním o jeden okamžik navíc. aspoň jeden. miluj mě. miluj mě. miluj.

ze všeho nejvíc mi bylo líto, že jsem s ním dneska těch patnáct minut strávit nemohla.

zítra se asi uvidíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 born-fit born-fit | Web | 7. ledna 2017 v 17:09 | Reagovat

Ahoj:) Prepac za komentar, ale ak chces/ mozes  urobit pre seba a svoje zdravie ( takto na zaciatok roka 2017) nieco dobré, klikni a zapoj sa do projektu a odmenu pre svoj blog mas istu. Podmienky su uplne lahucke, staci poslat 1 mail..:) http://born-fit.blog.cz/1701/bornfit-club-projekt

2 meredyth meredyth | Web | 8. ledna 2017 v 11:42 | Reagovat

Tyjo, nevim co říct. Nalézám v tom střípky svojí minulosti.

3 Susane S. Susane S. | Web | 8. ledna 2017 v 14:50 | Reagovat

Holka moc me mrzi co prozivas, se zmenou psychiatra bych neotalela pokud ti ten soucasny nevyhovuje, protoze spatnej psychiatr muze skvele odstartovat novy depky z toho ze ti vlastne nikdo nerozumi a nedokaze pomoc ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama