can't you just disappear?

9. ledna 2017 v 22:02 | R. |  the diary of a fucked up girl.
jsou tu věci, na který se těžce zvyká. teda... zvyknete si hrozně rychle. přirostou k srdci, k rituálům, stanou se z výjmečnosti potřebou. během chvilky. zvyká se na ně těžko, protože vždycky přijde ono váhání. jestli to opravdu chcete.

píšem si. už dvakrát si kvůli mně ráno přivstal, jen aby se mnou mohl půl hodiny být. a najednou je to zpátky. ranní polibky. pokládání hlavy na rameno. říkání si, jakej kdo měl den. cítím se zvláštně. a zvláštně hezky. možná jsem taky až zoufale pasivní, i když co se třeba osobního prostoru týče, moc servítky si neberu. moje signály jsou jasnější, než jak jasno teď mám v hlavě. protože upřímně netuším co chci... a jak... a hlavně koho.

obecně mi vadí, jak se ze sexu na nějakou dobu vždycky stane strašák. ve chvíly, kdy se s někým doopravdy vídáte, poznáváte, trávíte spolu čas a snažíte se nejspíš o něco víc, než jen onen sex. ačkoliv se za to nemám úplně ráda, pro mě je sex docela priorita. taky to tak nebylo vždycky. ale po vztahu s L. se můj pohled na celou tuhle věc kompletně otočil. zjištění, že sex můžu mít i ráda - vážně hodně ráda - pro mě bylo docela šokující.

a teď jsme v předsexový fázi. a já ho chci. jenže ho nechci vyděsit. jenže nechci být za levnou holku. jenže nechci čelit otázce na moje zkušenosti. jenže nechci čelit odpovědi na moji otázku, jaký zkušenosti má on. až moc rychle jsem se naučila se o tomhle nebavit. L. nezajímalo, s kým jsem spala. s kým jsem chodila. koho jsem milovala. nezajímalo ho, jestli miluju jeho. jediný, o co se staral bylo, že jsem teď dočasně jeho. na dobu určitou, ačkoliv ne pevně stanovenou.

vždycky mě hrozně poháněla zvědavost. chtěla jsem vědět, kdo všechno byl přede mnou. teď nevím proč, protože... s citama přijde i žárlivost a tyhle věci. navíc dneska dost rozumím, proč se L. nikdy neptal. věci to mění akorát k horšímu.

pravdou je - a samotnou mě to sere - že čím víckrát se to posralo, tím menší je moje ochota čekat, budovat a poznávat. čím víc někoho znáte, tím víc vám chybí. čím víc investujete, tím hloupěj si pak připadáte. samotnou mě tahle féze psychicky zničené cynické štětky úplně nebaví, ale asi tohle teď potřebuju. a i když jsem teď uzavřenější než kdykoliv předtím a naprosto minimálně ochotná vycházet někomu vstříc, neublížím mu.

myslím, že ještě tak dva týdny zpátky bych básnila, jaká je skvělá a krásná zima, konečně sníh, led... a dva týdny přesně stačily, abych měla opět úplně zničený vlasy, pleť, byla permanentně zmrzlá a prospala tak dvanáct hodin denně. protože jakmile je tma, já nefunguju. a jsem zvědavá, jak tohle dám ještě dva měsíce.

na druhou stranu, rok 2017 se začíná slušně rýsovat. v únoru pojedu na hory s M. a mým strejdou... trošku se obávám, že to bude spíš víkend ve znamení alkoholu a lehkejch drog, než nějakýho lyžování, což mi ale asi zas tak moc nevadí. ti dva pohromadě, to bude... zážitek.

v březnu by se konečně měl rozjet projekt s řeckem a tureckem, ale zatím moc nevím, co přesně se bude připravovat. a klepu jako blázen, aby mě tam doopravdy vzali, protože jinak budu v háji. takže, pokud všechno půjde jak má, někdy v dubnu by sem měli zhruba na týden přijet. a budeme se kolektivně vzdělávat. v hospodě.

nejvíc ale, tak nějak samozřejmě, stojím o to jet k nim. pokud by všechno šlo jak má, mělo by se jet na krétu(!!!!!) někdy v říjnu.

a pak je večer a já ležím a brečím, protože kryštof. protože jedna pitomá otázka na to, jestli se nechci vidět. a plánování věcí, co se nikdy nestanou. a moje šílený, přerostlý city. občas jsou věci hrozně nefér. a správný rozhodnutí děsně bolej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 9. ledna 2017 v 22:37 | Reagovat

ach holka ani nevieš ako z duše mi píšeš..o tom že nevieš čo - koho- chceš, o tom ake su veci koplikovane a čo citiš. a o plánoch... :)bude dobre.
skvely članok:)

2 Štěpánka Štěpánka | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 13:39 | Reagovat

Jo přesně tak...

Moc dobře to chápu...
Ty fáze jsou úplně... hrozný a skvělý zároveň...

A taky jsem si myslela, že sex je pro mě priorita... nějakou dobu... a pak se to úplně obrátilo.

No... užívej víkend.

Všechny rozhodnutí bolej. A ano, natož ty správný. A budou, vždycky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama