prcat.

25. prosince 2016 v 0:02 | R. |  the diary of a fucked up girl.

v první řadě - chtěla jsem vám všem popřát klidné prožití svátků, pohodu, pocit bezpečí, žádnej stres a hádky. všichni mi přáli "šťastný a veselý", ale pro mě osobně tohle není úplně priorita. nemusej být šťastný a nemusím nutně bejt veselá. stačilo by mi být v klidu, spokojená a trochu míň v depresi, heh.

což bohužel letos úplně nevyšlo. no, ne vždycky všechno vyjde, že jo.

nechci úplně rozebírat všechno, co se během dneška posralo. vlastně už samotnej den začal docela negativně, nebo možná spíš... bolestivě. můj vánoční zázrak nepřišel a kluk, pro kterýho dělám první poslední, se mě ptá, jak to s ním vidím. a znovu a znovu se dostáváme k tomu, že je to on, kdo neví, jak věci vidí a jak je vůbec vidět chce. silvestra zruší a pak zase píše, jestli bych teda mohla přijít. a popravdě... ze všeho nejvíc chci se s ním opít, líbat ho přes kůži na jeho zlomený srdíčko a držet ho, až bude spát.

brečela jsem jako želva. nemám tušení, co teď.

je tak strašně mladej. a pokaždý se ptám, co tak hroznýho se mu asi muselo stát, že se rozhodl všechno pevně zavřít vevnitř a za žádnou cenu nepustit ven a už nikdy nevěřit, dokonce ani sobě.

píšu si s jakubem. viděli jsme se tak půl hodiny a píšeme si několik dní vkuse, vlastně spíš ze srandy. ten den, co jsme se viděli, jsem ležela a se zavřenýma očima si představovala, že mě líbá. ani nevím, kde se to bere. ani nevím, co teď chci a jak se chovat, co riskovat, za čím jít. kuba je skvělej. alespoň to, co z něj zatím znám, je skvělý. jenže kryšotof... kryštof je příšernej a já... já si nemůžu pomoct.

můj otec si k vánocům koupil falešnej krb.

celej ten den byl vyčerpávající. po dlouhý době jsem měla neuvěřitelnou úzkost a depresi, nejdřív spát nemohla a pak zase prospala tři hodiny, bolel mě žaludek. nevím proč, tenhle den prostě strašně špatně snáším, už několik let. asi ten tlak nebo možná moje osobní nároky, nějaká představa toho, že něco bude zrovna dneska jinak. sněžilo. táta mě seřval. máma mě seřvala. moc piju. moc času trávím na sociálních sítích. málo pomáhám. jsem moc sobecká. až moc se rozdávám lidem, kteří si to nezaslouží. proč nejsem šťastná, když dělaj co můžou? jsem moc rozmazlená. moc potichu. moc nahlas. jsem moc.

nebyla jsem asi připravená to dneska slyšet. dneska jsem nechtěla být... moc.

potom jsem vypila skoro celou flašku vína a už mi bylo jedno, kdo na mě křičí. pohoda a cukroví a pelíšky, u kterejch jako každej rok brečím a jsem michal. a alespoň mám kamarády, co se mnou propíšou noc a jejich problémy jsou asi větší, než ty moje. dneska v jednu ráno mi jeden kluk cupoval srdce, zatímco druhej mi psal, že mě miluje. ve slovenštině. a v avatarštině, do hajzlu.

ani nevíte, jak mě děsí, že zbejvá nějakejch šest dní a tenhle rok bude u konce. ne, že by mě děsil ten konec, protože tenhle rok byl asi nejhorší ze všech. děsí mě ten novej začátek. je to jen formalita, ale já vážně nevím, co dělat, abych se konečně nějak odrazila a věci byly aspoň snesitelný, když už ne dobrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. prosince 2016 v 8:29 | Reagovat

Snad se ve do konce roku spraví :-)

2 evil spirit evil spirit | Web | 25. prosince 2016 v 13:59 | Reagovat

letošní vánoce byly divný. nejdřív bylo všechno fajn a pak se na nás mamka před večeří nasrala, odešla z kuchyně a řvala na nás, že jsme jí zkazili vánoce a že máme jít do prdele. tak jsme s bráchou brečeli. pak jsme šli za ní a brečeli jsme zase.
dobrý je, že jsme si to vyřikali a omluvili se. ale bolelo mě to. /neměla bych ti to říkat, nic negativního ti nepomůže, ale mám pocit, že ty jsi člověk, co by mohl rozumět těm sračkám. promiň. asi. bože.../
doufám, že se to pro tebe co nejdřív zlepší. fakt moc doufám

3 Susane S. Susane S. | Web | 26. prosince 2016 v 22:44 | Reagovat

holka moje vánoce stály taky za hovno, mě třeba zase mrzí že nedodržujeme žádný tradice a že se na to prostě sere, moje představa o vánocích, kterou jsem si utvořila v dětství se pomalu ale jistě nějak vytrácí a mně nezbývá nic než se s tím srovnat, protože už prostě nejsem dítě že jo .. mrzí mě že jsi v tom trojúhelníku mezi dvěma klukama, znám to a je to dost vyčerpávající. Momentálně asi nevím jak ti poradit, aby můj komentář vůbec k něčemu byl a jelikož hrozně nerada komentuju články tohohle typu a obvykle si je jen přečtu a nic k tomu nenapíšu protože nemám co, teď udělám výjimku a řeknu ti jediný, neřeš zbytečný banality, mě banality srážely na kolena pravidelně, do chvíle kdy jsem si uvědomila, že jsou důležitější věci pro který se vyplatí tu slzu upustit, ale dokud budeš dovolovat zbytečnostem ničit ti život, nikdy se z toho magickýho kruhu nevymotáš, ale prcat, dej si červený pust si něco absolutně uvolňujícího a vypust ty sračky jako kanál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama