falling in love with the idea of you.

10. října 2016 v 22:05 | R. |  x.
pořád se na něj někdo doma ptá.

celej den spí?
kde je?
jedl?
je v pokoji nebo dole?
přišel za tebou nahoru?
šel do práce?

nevím. nezajímá mě to. kdyby tu byl, budu dělat, že ne. a kdyby zdechl neuvidím kurva žádnej rozdíl. a dala bych nevím co, abych si mohla plivnout na jeho mrtvolu. tak nějak hádám, že ten smrad se už stejně nikdy nevytratí.

nevím, kdy přijde ta fáze, kdy vás už nic prostě nezajímá. kdy si prostě jen zacpete nos a projdete a už to není jen o tom, že tvrdíte, že to nebolí a pak potichu brečíte do polštáře... kdy vám to fakt začne být úplně jedno a nenacházíte v sobě pro něj ani kousek citu, ani kousek lítosti, ani špetku pochopení.

za poslední tři měsíce je to potřetí. a ty časový úseky mezi tím jsou pořád menší a menší. a přála bych mu, aby ho vykopli z práce, aby mu konečně vzali tu jedinou věc, na který mu nejspíš ještě trochu záleží. nejradši bych mu vzala všechno. rozmlátila to zkurvený auto, zapálila ty jeho posraný letadla nebo je vyházela z okna nebo udělala obojí a sledovala jak padaj dolů na beton a chytá od nich celej svět a auta vybuchujou.

tohle jsou chvíle, kdy si zoufale přeju... víc než cokoliv na světě, víc než snad cokoliv předtím... aby tady pro mě prostě někdo byl. třeba L. nebo kdokoliv jinej, prostě jen někdo. kluk. chlap, do hajzlu. a je mi smutno z toho, že L. je tak nějak jedinej, o kom tak teď umím přemýšlet. zavírám oči a strašně si přeju, aby zaparkoval u nás před domem a vystoupil z auta a vyhrnul si rukávy a zlato, já vím, že jsi můj medvídek, vím, že se mi umíš omluvit i za úplnou blbost a vím taky, že mě vůbec nepotřebuješ a vůbec mě nemáš rád a vůbec ti nezáleží na tom, jak na hovno se cítím, ale prosím, přijď sem a rozbij mu hubu.

taky vím, že ses pral jen dvakrát v životě a jednou ani nevíš, jak jsi k tomu přišel. jen už mě tak nějak nic moc nezajímá. a chci, aby jednou taky tekla krev jemu a ne mně. aby to jednou bolelo i jeho. aby ho někdo vzal a vyhodil ven a vzal mu klíče a právo se sem vrátit a trávit dny spaním na gauči.

potřebovala bych peníze. sbalila bych si postel, psací stůl a papírovou jelení hlavu a odešla. klidně jen jednopokoják. možná, že ani nechci nic víc. možná, že by mi stačila jen koupelna a sporák na chodbě. cokoliv, jenom pryč.

je děs zjistit, že nemáte nikoho. nikoho, kdo by se o vás postaral, nikoho, kdo by si vás k sobě vzal a na chvilku vás měl rád, než to zase zvládnete sami. mám jen tohohle kluka, kterej tenhle dokonalej obrys vytváří, ale ne pro mě. a ani nevím proč se tak snaží, abych ho viděla... možná čistě zvyk. ale mě nemusíš balit. nemusíš mi vykládat o zázemí. nemusíš nic kreslit na zdi, protože já vim, že to není a nebude pro mě. vím, že jsem sama a že sama budu, se svojí zkurvenou rodinou. a je úplně jedno kde. dělaj, jako kdyby na tom záleželo. ale stejně máme hovno. je to tady prázdný a komu záleží na předražený kuchyňský lince?

jsem dost stará na deprese a řešení problémů, který zřejmě nikdo vyřešit nedokáže, ale ne... jsem moc mladá na koncerty v praze. moc mladá na vracení se po půlnoci. moc mladá na to, mít kluka jen na sex. tak se o mě starejte, do píči. tak mě schovejte před těmahle sračkama, protože já na to nemám.

nejvíc mě na tom sere, že nic nemá smysl. po roce jsem to celý posrala a ani mi to není líto a jedinej důvod proč si to vyčítám je, že se L. nejspíš nebudu líbit. ale ne... nenechám sebou znovu cloumat jen kvůli kreténovi, kterýmu jsem stejně ukradená a kterýmu se prostě jen nebudu líbit. nedovolím, aby měl nad mým tělem zase někdo takovou moc. můžu si dělat co budu chtít. a nevím, asi je čas za sebou zase jednou spálit všechny tyhle mosty. a je svým způsobem sranda a úleva odhazovat lidi jako odpadky, protože oni to se mnou dělaj v jednom kuse.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evil spirit evil spirit | Web | 11. října 2016 v 16:47 | Reagovat

chtěla bych ti říct, že to bude všechno zas dobrý, ale asi bych lhala.
a možná ne a znamenalo by to, že se všechno zase pak posere.
protože tak to je ne? je to dobrý a pak špatný. slunce vychází a zachází.
lidi se dávají dohromady a rozcházejí se...
ale já do toho nemám, co mluvit.
zvládni to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama