although there's pain in my chest i still wish you the best.

21. října 2016 v 22:46 | R. |  x.

docela těžko teď hledám pro cokoliv slova. snažím se... nevím, být na sebe hodná. být tolerantní a už si dál neubližovat. třikrát stačilo. stačilo, že už to zase každej ví, že už to nebolí jen mě, ale i další lidi. jsem z toho tak nějak strašně unavená a nic mi už vlastně nepomáhá. nic, co kdysi pomáhalo.

když piju, brečím pro něj. piju i teď a děsně to všechno bolí. všechno moje potřebování, doufání, každej nádech, postrádání, zklamání, odpouštění, milování. piju asi častěj, než by dcera alkoholika měla, ale je mi to jedno. nemám pocit, že by bylo co ztrácet... zrovna teď. všechno jsem to posbírala ze země, jen abych pak mohla zjistit, že to byla hloupá, prázdná iluze, ze který se probudím a zase mě akorát zláme na kousky.

nejsem dost dobrá, abys mi napsal. aby ses zeptal, jestli jsem v pohodě. jestli je to lepší. jestli mi chybíš. do hajzlu, tak strašně mi chybíš. a pořád se o tobě najednou mluví, jako bys byl součást mýho života... jako kdyby najednou nikdo nemohl pochopit to, co všem přišlo úplně zřejmý. najednou každej čekal, že mě budeš mít rád.

fakt se nedivím, že nemáš. já taky nemám. ale tebe... tebe až moc a stalo se to až moc rychle.

stane se to vždycky tak hrozně rychle.

vím, že je to jen a jen moje selhání. ale je toho moc. moc, než abych si to dokázala dál brát. dělám, že to nejsou moje pocity a že to není moje tělo, že to nebyla moje krev, co už zase zasralo prostěradlo. dělám, že ta hrůza, co mi bydlí v hrudníku, vlastně není moje. dělám, že se ještě dá jít někam dál. a beru prášky a v noci se snažím spát a jím málo nebo se přížírám a radši nelezu na váhu a všechno je špatně, špatně, špatně.

v úterý jsem se zase viděla s K. a taky s dalšíma lidma. říkám si, že mezi tolika lidma musí někdo bejt... ale to hledání je až k smíchu. po cestě domů, na sedačce vedle něj, dost opilá, abych ho klidně i políbila, jsem ronila krokodýlí slzy a poslouchala o tom, jak mu holka kluka, o kterýho jsem se tolik snažila, zlomila srdce. a L. prý o tom přemýšlel. prý o tom hodně přemýšlel.

ale co chcete řešit, když o těchhle věcech musíte přemýšlet?

a tak mě musel utěšovat kluk, do kterýho jsem byla zakoukaná asi dva týdny před víc než rokem a půl. a já se rozhodla, že už nikoho neztratím jen kvůli sexu nebo lásce. už se o nikoho nenechám připravit jen proto, že mě ničej. žít bez nich je totiž sakra velký peklo... a vrátit se občas prostě nemůžete. a rozhodně se nechci připravit o někoho jako je K., protože po těch třech týdnech co se znovu známe je mi víc než jasný, že je to jen další věc, co by mohla kurevsky bolet.

ve středu jsem byla na prohlídce. s máti. takže se mi stejně nepovedlo to moc dlouho tajit... bylo mi to celý strašně trapný a jediný o čem jsem přemýšlela bylo, jestli se mě pak zeptaj, jestli se nějak léčim. jakože... léčim, že jo. ale stejně. připadám si tak jaksi poškozená a na jednu stranu nechci, aby to kdokoliv věděl a na druhou to chci vyřvat do světa a všem to ukázat, jen abych měla pokoj. jen abych mohla počkat, kdo zůstane nebo tak. někdo by třeba řekl, že ne. někdo by třeba šel do prdele.

nevím proč, ale nedokážu těch jizev litovat. je mi úplně jedno, jak moc hnusný jsou. chci, aby někdo řekl, že mu nevaděj. chci abys m znovu dal pusu na moje odporný stehna a dělal, že nic z toho nevidíš.

včera jsem byla na sladech a byla to tak nějak jediná hezká věc z toho všeho. nalila jsem do sebe spoustu piv, ke všemu zadarmo, a pak ječela a tancovala s otcem mojí kamarádky a jeho kamarádama, pro který jsem nejspíš byla naprostá bohyně všeho sexuálního a tak. každopádně, zvládla jsem to jen s pár ošahávačkama zadku, pivem ve výstřihu a vyznáním lásky před odchodem. jo a taky jsem tančila valčík nebo nějakej jinej podivnej tanec na my oh my s otcem již zmíněné kamarádky, načež jsem se mu - pro změnu - rozbrečela na rameni. kupodivu jsem byla v tu chvíli ale strašně šťastná.

potom jsme vlezli úplně na šrot do auta a jeli domů a já trohu doufala, že se třeba zabijem. ne, že bych jim to přála. jen jsem... tak nějak neměla strach. a trochu jsem nechtěla další ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama