Nic mě nenapadá

22. prosince 2013 v 12:21 | Radfordová
Dělá mi hroznej problém něco napsat. Teda... myslím na blog, jinak to se mnou naštěstí není až tak zlý. V tomhle jsem zase celkem umanutá, takže občas to jde dobře... jindy hůř. Hudba je něco dokonalýho.
Pomalu ale jistě se blíží úterý. Trochu mě to děsí. Nejsem připravená na Vánoce, řízky, bramborovej salát a tolik lásky všude. Je to úplně jiná láska, než jaké jsem schopná já. Unavuje mě mít ráda někoho, koho mít ráda tak nějak musím. Vyhýbám se koledám a většinu věcí si jednoduše nepřipouštím. Brzo se mi to vymstí, ale seru na přetvářku.
Jinak... no. Spím do desíti, večer chodím spát až kolem dvanácté - zjistila jsem, že od půl jedenácté mi to píše tak nějak samo a bez křeče. Nevím, jestli je to tím, že už napůl spím, nebo je to třeba měsíčním svitem nebo za to může nějaká jiná ptákovina.
With heaven above you, there's hell over me.

Jsem fakt ráda, že jsem se na dva týdny zbavila všech lidí, se kterýma musím trávit těch úděsnejch pět dní v týdnu ve školních lavicích. Nechápu, jak je možný, že mi někdo tak moc leze na nervy. Jedinej den, kdy mám pocit, že je mám ráda, bývá pondělí, když jsem dva dny zamčená sama v pokoji a jenom žeru. Jinak mě většinou pohání naprosto zoufalá touha před nima utéct.
Takže - nějakých šestnáct dní bez nich jsem fakt uvítala. Na druhou stranu to znamená, že jsem s rodinou. Zkusím je nepostřílet. Hey, I'm Killjoy bitch!!
No, ještě abych zavzpomínala na dny, kdy jsem nic nepsala - moje poznámky (ty použitelný) zní asi takhle:
Chytla jsem live stream rozhovor s Harrym a Andym z Yashin a odcházela jsem spokojená, i když jsem viděla sotva patnáct minut a sekalo se to jako kráva. Doufám, že někde na youtube najdu nějakej záznam, abych si to mohla v klidu poslechnout.
K tomu dodám jenom to, že včera tam byl Connor a Kevin. Skoro nic jsem opět neviděla, neslyšela a tak vůbec. Seklý na fleku, ale alespoň jsem je viděla. Je to vcelku uspokojující, jestli se ptáte. Což mi taky připomíná, že musím začít hledat ten záznam...

Co dál? Ehm... Začínám se proměňovat v brusinku. Víc k tomu není co říct, ale pokud do týdne nechytnu alergickou reakci, nebo nebudu červená a slizká, něco je špatně.
A i když je to divný, těším se na novej rok. Chci mít tenhle už za sebou, i když nevím proč. Chci začít zase od začátku a dělat, že jsem si dala nějaký přžedsevzetí. A tvářit se, že se jím alespoň chvíli řídím.
Od zítřka už nečaruju, začnu poslouchat i holky, nebudu cynická svině, najdu si kluka a neposeru se, až vyjde nový album Yashin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama