Jednou když jsem takhle jedla salát...

15. prosince 2013 v 14:07 | Radfordová
... přišel ke mně on. Sednul si na židli naproti mně a schoval náš svět do plastovýho hrnku od kafe.
Neměla bych zapomínat dýchat, ale občas je to moc těžký. Tak fajn.
Už dva dny se snažím zase něco napsat sem na blog, jenže mi tak nějak šplouchá v bedně a... no, nejde to. Jako třeba to, že už u téhle věty jsem se stihla třikrát zaseknout a osmkrát praštit pěstí do klávesnice - a všude naskáče gn,kmnjhgbfg.
Znovu mám období přehrávání jedné písničky pořád a pořád a pořád dokola. Občas to vystřídám, když se bojím, že se mi přeposlouchá, ale u většiny se spíš obávám, že se mi to nikdy nepovede.
So I say the same thing over, over and over - I'll love you till the end. But you're lost in the headlights. And I'm lost in your eyes.

Občas se mi povede mít i v neděli dobrou náladu - většinou v případě, že zítřek slibuje jakýsi anglický divadlo a publikum plný středoškoláků a vysokoškoláků. U těch už nehrozí ohrožení swegem ani ulízanou bieber patkou. Plus si ze čtení scénáře pamatuju, že tam byla věta ve smyslu GEE! What a sex bomb!
A to si teda do prdele pište, že to na Geeho skvěle sedí. Možná dostane hlavní roli, to bych se asi... no, jo, posrala.

No, v podstatě bych měla mluvit o něčem, co dává smysl, nebo nějak souvisí s tím, jak mě všechno sere, nebo... vlastně nevím. Faktem (fuckthem) ale zůstává, že mě nic chytrýho a oslnivě inteligentního nenapadá. I když bych možná mohla napsat něco o tom, že moje nabíječka na notebook už je na mě asi měsíc pěkně nasraná a před pár dny začala dokonce prskat zelený jiskry. Doufám, že brzo podpálí koberec. Svině jedna.
Každopádně, kromě toho prostě není nic moc zajímavýho, co by se dělo. Asi tak - zatím mám asi dva dárky a dvacet lidí, pro který nemám vůbec nic. Všichni otravujou, že si mám od nich jakože něco koupit, což je sice hezký, ale když chci tričko mojí oblíbený kapely (mých oblíbených kapel), posílají mě do prdele, že blbý triko/mikinu/tašku/cokoliv nebudem přece nechávat posílat přes oceán/moře. Chtěla jsem černej koženej ostňák na ruku, ale seženu tak maximálně pouta a i když jsem možná docela úchyl, tohle je snad moc i na mě. Nehledě na to, že bych je neměla na kom použít. Ach jo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chilaili Chilaili | Web | 15. prosince 2013 v 19:30 | Reagovat

Hodně štěstí s nakupováním dárků :) Já dnes dobalila poslední a letos poprvé jsem to stihla dřív než 23. prosince. :D

2 Radfordová Radfordová | Web | 16. prosince 2013 v 13:10 | Reagovat

[1]: Štěstí... jo, to budu potřebovat :D díky za komentář :)

3 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 16. prosince 2013 v 14:48 | Reagovat

Poslední dobou mám taky takový...já nevim, nálady nebo co? Prostě to, co popisuješ. :D S dárkama jsem ve stejný situaci, tak ať to stihneš. :)

4 Radfordová Radfordová | Web | 16. prosince 2013 v 16:00 | Reagovat

[3]: Myslím, že za to může zima... v létě nikdy tak nasraná nejsem. Teda - myslím ne tak intenzivně :D jinak ti taky přeju, ať to stihneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama