Já a Scott proti celýmu světu

17. prosince 2013 v 14:52 | Radfordová
Jak moc pitomá musím být, abych začala referát do fyziky, o kterým vím už dva měsíce, řešit pět a půl dne před odevzdáním? Hmmm... hodně?
No, stejně nechápu, jakej má význam, že po mě ta... tralalala, chce, abych to hledala v knížkách. Ty vole, vážně, co že to máme za rok? Myslím, že 2013, ne? Kdo si sakra dneska nosí domů knížky o čemkoliv, co se dotýká fyziky nebo chemie?
Já teda rozhodně ne. A nehodlám začínat.
Vytočilo mě to. Docela hodně, asi tak. Nechce se mi to dělat a psát a zjišťovat všechny ty složitý informace. Je sice hezký, že když to udělám dostanu za jedna, ale když se na to vyseru, dostanu za pět... což nesmím. Samozřejmě.


No nic. Jinak je dnešek celkem fajn, aby to nevypadalo, že jsem jen čistě namíchnutá.
Jsem celej den doma - sice s bratrem, ale ještě jsem ho nestihla přizabít, takže ok. Sice jsem udělala mega ústupek a šla do alberta, ale i tak jsem to nějak překousla. Bonbóny jsou bonbóny. A mlíko smrdí. Protože jsem bez notebooku, tak čučím na jeden film za druhým a občas sednu k staromódní verzi... připojení na internet? No, prostě k tomu, čemu se říká počítač a já na ten chytrej výmysl skoro zapomněla.
Kurva, ani nevíte, jak moc mi můj notebook chybí... mám tam všechno. Takhle udělám celej den leda prd a ještě mě bolí ruka z toho, jak pořád lezu na mobil.
Celkově mám dneska dost prázdnej den a mozek mi jede na automat. Za předpokladu, že nějakej mozek opravdu mám. Přijde mi blbý tu vypisovat nějaký emoce, protože představit si je dovedu spíš, než je fakt cítit. Do prdele. Bolí to.

Včerejšek byl vtipnej. Zvlášť večer jsem se nějak podcenila a přišla nějaká slabá chvilka. Nesnáším, nesnáším, nenávidím texty písniček. Nenávidím hudbu, protože se mnou dělá takový sračky... nebo si za to prostě můžu jen já sama a jsem takovej magor sama od sebe. Měla bych přestat psát věci, který nedávají smysl. Já vím, že na víc asi nemám, ale mohla bych se alespoň tvářit že jo. Zkuste mi to vymluvit.

Miluju Bulletproof Heart od MCR. Poprvé jsem ji slyšela a vypnula zvuk. Je to hloupý. Let me be the one to save you.
Hell yeah!

Vlastně nemá smysl o tom moc přemýšlet. Co mi chybí? Mám všechno, ale nepřipadám si... nejsem nešťastná. A šťastná? To asi zrovna taky ne. Nebrečím, protože mi to nejde. Venku je šero a tma už ve tři odpoledne. Tma už ve tři ráno. Odněkud na mě píská reklama se zajícem a já už se ani nelekám. To je v hajzlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama