2013 snů bez námrazy

23. prosince 2013 v 19:41 | Radfordová
Tohle téma jsem docela čekala. Něco ve smyslu novýho roku, Vánoc a podobných věcí. Nemůžu říct, že jsem překvapená. Bůůů.
Asi bych měla psát, co pro mě rok 2013 znamenal, ale pravdou je, že to tak docela nevím. Rozhodně to byl rok velkých změn ve mně, v mém zevnějšku i v tom, co si nosím uvnitř. Rozhodně nemůžu říct, že bych byla celou dobu totálně oddělaná z toho, jak skvělej rok to byl, ale byla jsem mockrát šťastná a mockrát jsem se cítila naprosto výjmečně, cítila jsem svůj smysl a chuť žít a zbourat a zapálit a zničit. Bez těch pocitů se to nedá a je to očišťující. Byl to rok, kdy jsem našla svoje místo... nebo alespoň místo, kam jednou chci patřit. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, ať už doopravdy, nebo jen přes řádky textu, songy a instagramový vylejváky srdce. Založila jsem si tenhle blog čistě z popudu a ještě jsem toho ani nestihla litovat.


A jsem si jistá, že to všechno přijde.
Taky jsem spoustu věcí vzdala a spoustu věcí jsem začala. Přestala jsem se bát citů. A přestala jsem se vyhýbat slzám. Začala jsem brečet, když to bolí a vidět to jinak. Zjistila jsem, že nezáleží na názorech druhých, nebo jestli mě někdo další chápe. Já si rozumím, já se umím opravit. Nepotřebuju nikoho dalšího. Ale chci potřebovat. Je v tom rozdíl.




Nezáleží na tom, co je za rok a kam se otáčí kalendář. Nebude žádnej další začátek, já jsem pořád já a tzy jsi pořád ty. Je spousta věcí, co se mění, ale lidi mezi ně tak docela nepatří. Nezměnila jsem se. Jenom sílím, hledám si cestu a dělám si tu vlastní. Vztekám se a řvu, když potřebuju. Směju se hloupostem a nadávám a je mi jedno, co si o mě kdo myslí a nejsem si jistá, jestli to chci měnit.

Je mi jasný, že by bylo lepší a určitě zábavnější napsat něco sebeironickýho a plnýho sarkasmu, ale nemám sílu. Jsem moc unavená z předstírání Vánoční atmosféry a milýho úsměvu. Plus se docela bavím psaním nesmyslných a rýpavých otázek na asku, takže tam všechna má energie docela úspěšně mizí. Ne, vážně... občas se i zasměju.
Neumím se za věcma ohlížet. Trvalo mi dlouho, než jsem se odnaučila přemýšlet o tom, co a jak jsem řekla, kdy jsem šlápla vedle, co z toho bylo špatně a co naopak bylo dobře... snad. Už to nedělám, nezabývám se minulostí, když je to zbytečné. Snažím se nelhat, protože asi nejsem dobrá lhářka a tak ani moc nemusím přemýšlet, o tom, co jsem řekla. Snažím se koukat do předu, i když je to někdy těžký. Jo... no, to bude to, co mě rok 2013 naučil.
Prostě koukat před sebe.
Btw, přeju vám hezký svátky a tak vůbec. Znáte ty klišé kecy stejně dobře jako já, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama