Tak už sakra koukej něco napsat!

3. listopadu 2013 v 22:19 | Radfordová
Myslím, že tenhle článek by se měl jmenovat Lemra líná, i když to zní hrozně a taky dost ujetě. Ale na druhou stranu... američtí vědci a devět z desíti lidí, kteří viděli ten mizernej film se shodnou, že ta role mi musela být ušitá na tělo a jsou to pěkní debilové, když mi ji nedali. Ach jo.
No, pravdou totiž je, že žiju u rodičů - ale jaksi spíš proto, že ještě nemám věk na to, abych vylítla z hnízda a asi mi schází i pořádná dávka chucpe. Samozřejmě, že mě láká představa si v osmnácti zbalit svých pět švestek, hodin kytaru přes rameno a stát se celebritou celosvětovýho rozměru. Problém je v tom, že nemám ani těch pět švestek (jen jednu zkácenou na zahradě), na kytaru hrát neumím a o mým hudebník sluchu a vkusu bychom se mohli dohadovat. I když pevně věřím, že během posledních pár měsíců se to výrazně zlepšilo.


Happy end se opět nekoná, ale nevadí. Mohla bych se vrátit k tomu, co jsem původně chtěla psát a přestat tady klepat do klávesnice jako psychopatka z oddělení workoholiků.
Tenhle malý roztomilý a úplný hovno znamenající blog jsem založila jako takovou mini zpovědničku, kam se budu chodit vykecat, vyžvanit nesmysly, který nikoho nezajímaj a srovnat si to trochu v hlavě. Vlastně mám tak nějak pořád o čem psát a přemýšlet, ale většina můz a taky můr na mě sedá ve chvílích, kdy nemám po ruce ani ten blbej linkovanej papír!
A pak taky... většinu věcí slovama zachytit neumím. Štve mě to. Fakt hodně mě to štve. Vyděli jste někdy blondýnu roztočenou do vrtule, protože jí mozek nestačí na to, aby dal dohromady krásný slova ukřičenejch písniček, tmu, strach a úplný prázdno? Přijďte se někdy podívat. Je to sranda.
Pravda je taková, že v sobě vlastně vůbec nemám jasno. Slovo zmatek to až moc přesně vystihuje, ale chybí mu to správný elektrický šumění polorozpadlýho Sonyho Ericsona umazanýho od červenýho od vosku (no jo, u kamarádky jsme děsně kalili). Chybí tomu taky ten hlas, kterej o tom zpívá a Kevin Miles v pozadí - miluju, když křičí jako magor. Miluju tu část písničky One Step Closer kdy prostě jen řve. Až z toho skoro bolí uši. Ale pro mě je to chvíle naprostý sounáležitosti, souhry, prolnutí. Představuju si, jak se válí po zemi a jsem hrozně šťastná, že na mě řve Shut up! Shut up when I'm talking to you! Klidně bych zmlkla, kdyby pokračoval do nekonečna.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama