Není deník jako deník.

16. listopadu 2013 v 10:04 | Radfordová
Fajn - pravda je taková, že jsem si deník zkoušela psát asi tak milionkrát a to pod různejma záminkama. Nikdy mi to ale nevydrželo delší dobu než týden a většina toho, co jsem si zapsala byla taková sračka, že to hodně rychle skončilo tak akorát v koši.
Ale během posledních měsíců se situace obrátila a když se nad tím zamyslím, už od září si vedu deník, který nedám z ruky, miluju ho, chráním jako oko v hlavě a skoro bez něj nevylezu z domu.
Protože když má deník Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, proč bych já někam nezašila svoje zvrácené, hloupé, naivně-arogantní já se všemi ďábelskými superschopnostmi.
Jen vás varuju, prosím, nečekejte psanou pornografii... tak daleko ještě opravdu nejsem (teď se ta malá Radfordová tlemí jako postiženej lachtan).

Jak jsem začala a proč?
Začala jsem tím, že jsem z polo-popsaného poznámkového bloku (muehehe, s tvrdýma deskama!) vytrhala všechno, co tam až do té doby bylo. Některé věci mám schované v šuplíku, abych nezapomněla, jak pitomá jsem byla, kdo se mi líbil a že jsem se vlastně vůbec nestihla změnit. Kdykoliv je potom výtahnu, mám neuvěřitelně silnou potřebu se jich zbavit. Jenže to přece budoucím generacím nemůžu udělat, že?
Můj deník vlastně vůbec není deník, spíš poznámkový blok, do kterého si píšu všelijaké mini-story, texty oblíbených písniček, čmárám a kdykoliv něco napíšu na PC vytisknu si to a nalepím to tam taky (články na blogu ne, ty jsou příšerný).
Otázka proč je asi trochu zbytečná, ale budiž... prostě zabíjím čas, vylívám si srdce skrz smyšlený postavy, popřípadě sepisuju osnovy novýho příběhu, kterej stejně nikdy nezvládnu napsat. Přece jen, co jinýho taky dělat ve škole?

Jak (můj) deník vypadá?
Myslím, že můj deník není z těch, kterej vezmete do ruky, zavzdycháte nad jeho promyšleností, originalitou a já nevím čím ještě. Na tvrdých deskách je bílý kůň ve sněhu, nějaký citát, papíry uvnitř jsou linkované a mají okraje. Protože tenhle blok fakt tahám všude, je nechutně prohnutý na jednu stranu, listy jsem z vnější strany obarvila modrou, fialovou a růžovou vodovkou (a ano, drží to).
Zevnitř je to dost zmatek, jsem asi jediný člověk na světě, který má nějakou reálnou šanci se v tom vyznat - ale nevyznám.

Jinak, momentálně jsem asi v půlce a mám v plánu to dotáhnout do konce. Tak uvidím, jestli vydržím, nebo jestli se mi do té doby celý ten můj deník nerozlomí v půlce.

Btw, napadlo mě, že by se některé stránky daly oskenovat, pokud by tu byl někdo zvědavej. Jen přemýšlím, jestli zkoušet vydírat počtem komentářů, nebo se na to vykašlat. Asi na to kašlu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama