Idioti, Bídníci a málo času

5. listopadu 2013 v 17:29 | Radfordová
Tak fajn, konečně jsem se dostala k tomu zase něco splácat dohromady. Děsí mě, jak málo mám toho zatracenýho času. Jen co se doplazím domů, jsou čtyři odpoledne a venku je tma! Are you fucking kidding me?
No, včera jsem chtěla něco doplácat, ale v šest jsem sedla na koště (do auta) a letěla na Bídníky do Městkýho divadla v Brně. Samozřejmě, že jsem o tom věděla dopředu a mohla jsem něco přednastavit nebo tak něco, ale to bych sakra přece nebyla já, abych se na to nevysrala a nestrávila tu chvilku volna co jsem měla na Connorově instagramu. Jak někdo takovej může ještě běhat svobodně po Velký Británii? Zavřít do blázince, nebo poslat poštou rovnou mě. Já už bych si nějak poradila.


Tak teda - abych neodbíhala. Myslím, že poslední normální věta, která dávala smysl, bylo něco o Bídnících, že jo?
Je hodně tragický, že se nevyznám v takhle klasickejch věcech? Doufám, že ne. Protože když jsem šla do divadla, myslela jsem si, že jdu na něco úplně jinýho (ring ring ring) a když jsem konečně zjistila na co vlastně jdu, ukázalo se, že vlastně moc nemám tušení, o čem to jako má bejt.
Ale - a to je hlavní - vzpomněla jsem si! Jen co jsem odcházela... (teď se Radfordová směje jako krypl - to dělá vždycky, když má hlad a je moc líná, aby se šla najíst)
A teď zase trochu vážně, aby to nevypadalo, že nevím kdy přestat; Bídníci byli fakt nehorázně drahý a dlouhý vystoupení. Nejsme si jistá, že to za to stálo, protože z první poloviny jsem byla fakt docela nesvá. Zaprvé, moc mi nesedl Jean Valjean, zadruhý byly všechny písničky dost na jedno brdo a žádná melodie mě nijak nezaujala ani mi neutkvěla v hlavě. V druhé půlce se to docela obrátilo a byla jsem i celkem dojatá. Asi takhle - já divadlo miluju a troufnu si říct, že miluju i hudbu, i když hudba v divadle se výrazně liší od tý, co poslouchám normálně. Ale pro tu atmosféru bych klidně i zabíjela (už to tak bude, jsem ten divně zvrácenej typ). Žeru to. Mám pokaždý husinu a je mi skvěle, i když mě z toho většinou bolí hlava a od slz mám rozmazanej svůj už tak dost vtipnej mejkap. Taky se zamilovávám do postav. Docela těžká úchylka.
Na Bídníky bych asi znovu nešla, i kdyby na to byly prachy. Stejně jako lepší představení jsem už zažila i ty horší, ale když dýchám stejnej vzduch jako moji oblíbenci (mimochodem, jeden tam chodil bez košile, aww) jsem naprosto spokojená. Mimo to herci v Městském jsou špička a jsou úplně skvělý!
To by snad bylo zmáknutý. Už mi tu po sedmé jede ta samá písnička a začínám z ní být na měkko - takže stop. Čas odplout někam daleko, kde straší sešity fyziky, němčiny a podobný hrůzy a kde na smaženým jednorožci odcválám do západu slunce. (Sakra! Už je dávno tma... to mi nevyšlo.)
Btw. zjistila jsem, že chovat se jako idiot je fakt mega krutopřísnej pocit (normálně takhle dementní výrazy nepoužívám) - co na to vy? Dole anketka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama