Dneska (malý blahopřání k narozeninám, který si dotyčnej stejně nepřečte)

9. listopadu 2013 v 10:41 | Radfordová
Fajn. Na dnešek se třepu už skoro týden. A stejně nevím, co říct, co napsat, co cítit a kterou písničku si pustit, abych se mohla usmát a všechno pustit ven. Nadechni se a pust to z hlavy.
Dneska má Harry Radford narozeniny :) (ano, napsala jsem do článku smajlíka... co se se mnou děje?!)
Budu upřímná - je to asi poprvé, co jsem se do něčího hlasu zabouchla už u první písničky, kterou jsem slyšela. A taky asi poprvé, co jsem se fakt rozbrečela, aniž bych znala text, význam, kapelu nebo cokoliv jinýho. Prostě jsem seděla, čučela a brečela. Ten hlas. Ten hlas.

O skupině Yashin jsem se dozvěděla skrz koncert Black Veil Brides v Praze v roce raz, dva, tři (nejsem si jistá, kdy to bylo, protože jsem tam samozřejmě nebyla). Dozvěděla jsem se o nich jako o předkapele a byla jsem prostě zvědavá. Což se ukázalo jako docela chytrá věc. Takže poučení z mých keců? Buďte zatraceně hodně zvědaví! Najdete věci, lidi a hudbu, která pro vás může hodně znamenat.
První písnička, kterou jsem slyšela byla Stand up. Text pořád ještě umím nazpaměť, jestli se ptáte.


On má dokonalej hlas. Krásnej, jemnej, úžasnej. Pro mě jo. A víte co? Umí zabrat. Nemluvě o tom, jak dokonalá je kombinace s Kevinem Milesem, když do toho zařve. Umírám, lidi.
Asi nejvíc mě samozřejmě mrzí, že když byli u nás v Praze, já seděla doma na prdeli (no, vlastně jsem byla s kamarádkama a pokoušely jsme se o něco, jako oslavu Halloweenu, ale stálo to dost za hovno a byla jsem celá od červenýho vosku, kterej smrděl jako ovocnej čaj). Každopádně skrz Twitter jsem se dozvěděla, že se jim u nás hrozně líbilo a přijedou zase za rok - a to už tam budu taky! (Doufám.)

No, Harrymu bych chtěla popřát všechno krásný. Velký, živý, divoký, nalitý pivem a já nevím čím vším. Spoustu hudby, inspirace a vůbec všeho. Víc songů, nový album ještě dokonalejší než We Created A Monster (btw, tohle album mě neuvěřitelně moc inspiruje, kdykoliv zkouším něco psát) a Put Your Hands Where I Can See Them (Down, But Homeward Bound je ta nejromantičtější písnička, kterou znám a nemůžu si ji přestat zpívat). Chci víc videí s Connorem, kde se po sobě válej jako sumo zápasníci. Sakra, já ten smích žeru!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama